Karpatská šestka

Z původního českého osídlení se do dnešní doby zachovalo v rumunském Banátu 6 vesnic. Žijí v nich krajané, jejichž předci se sem přistěhovali po roce 1823. Každá vesnice je v něčem jiná, jedinečná. Každou založili kolonisté z různých oblastí, kteří si z české kotliny přivezli zvyky, kroje, nářečí. Jejich různorodost je sama o sobě turistickou atrakcí, je to šest různobarevných perel na jednom krásném karpatském náhrdelníku.

První zmínky o Banátu a českých vesnicích již z r. 1823

Historie Banátu

Impuls k první vlně českého osídlení v rumunském Banátu dal jistý Magyarly, podnikatel se dřevem z Oravice. Svými sliby nalákal do této oblasti několik desítek českých rodin. Ty založily roku 1823 první českou vesnici – Svatou Alžbětu (Elisabethfeld), která později zanikla kvůli nedostatku vody. Další vesnice, Svatá Helena, vznikla s největší pravděpodobností v letech 1824–1825. Obě vesnice údajně dostaly svá jména podle Magyarlyho dcer. Magyarly však své sliby nesplnil a čeští osadníci v nouzi požádali o přijetí do svazku vojenských pohraničníků.

Druhou vlnu českých kolonistů přicházející mezi léty 1827–1828 tak již organizovaly vojenské úřady, které si tímto způsobem chytře zajišťovaly pohraničníky do neobydleného území…

Zajímá mě víc

Z krajanské kroniky

V létě roku osmnáctistého dvacátého osmého se vypravili dva průzkumníci z řad těch, kteří se chystali odejít za lepším z Čech až do rumunského Banátu, na namáhavou pouť směrem na jih. Podle kronik se jmenovali Martin Mareš a Michal Glazer. Když se vrátili, vyprávěli, že byli přátelsky přijati, že tato země je krásná, velmi úrodná, že tam roste krásná pšenice, ovoce a víno.

Úryvek textu z krajanské kroniky

Krajanské vesnice v Banátu

Od roku 2016 najdete podrobné mapy všech vesnic na webu mapy.cz

Banát byl pro mě něco jako dostat se do Matrixu. Po několika dnech putování s bágly na zádech jsme se najednou ocitli jak v kulisách nějakého filmu. Všude dobytek, krávy a kozy si vykračují po ulici... K tomu úžasní lidé, krásná čeština, pohostili nás v peci upečeným chlebem a domácím sýrem… Chci se sem vrátit a ukázat to dětem!

Petra H.

Jezdím do Banátu přes dvacet let a pořád se nemohu nasytit pocitu domova, který se mě tam vždycky zmocní. Stejně to mají mnozí další turisté. Ale to není turistika, krajané nás adoptovali a my jsme součástí jejich rodin.

Ivo D.

Všechna práva vyhrazena © Společnost Člověk v tísni o.p.s., 2021 | Cookies