Elizabeta

Společně se Svatou Helenou byla v první kolonizační vlně počátkem 20. let 19. století založena ještě jedna vesnice, Elizabeta (též Elizabethfeld). Nacházela se asi 1 km severozápadně od Svaté Heleny v údolí, které se dodnes nazývá Lizabeta. Vesnice však během čtvrtstoletí zcela zanikla a její obyvatelé odešli do jiných vesnic, zejména do Svaté Heleny. K zániku vesnice přispěly kromě obecně těžkých životních podmínek i údajné spory s rumunským obyvatelstvem o pozemky, a především vyschnutí potoka, při kterém byla vesnice založena. Uvádí se, že Elizabeta byla těsně před opuštěním v letech 1846–1847 postižena ničivým požárem, který jí pravděpodobně zasadil poslední ránu.

Bohužel se nezachovaly žádné pozůstatky staveb a Elizabeta není zachycena ani na žádných starých mapách – první vojenské mapování bylo zhotoveno půl století před založením vesnice, druhé a třetí vojenské mapování a katastrální mapa byly vytvořeny až po jejím zániku. Jediné, co lze dnes v lokalitě Lizabeta vidět, jsou několik desítek metrů dlouhé liniové terénní útvary (podobné nízkým valům) jdoucí kolmo od cesty, které lze interpretovat jako pozůstatky mezí, plotů či zídek mezi jednotlivými parcelami. Přesné místo, kde vesnice stála, je tak dodnes neznámé.